Hrad Bezděz

Krajina kolem Malého a Velkého Bezdězu zůstala dlouho pokryta hustými pralesy prostoupenými močály a rašeliništi. Ke kolonizování tohoto kraje docházelo teprve okolo 12. století. Vlastní jádro kraje bylo v plném vlastnictví panovníka a správu nad ním vykonával purkrabí na hradech Boleslavi a Mělníku. Hospodářsky významnou vsí Bezděz (podle vsi i název hory) procházela důležitá cesta do Žitavy přes Mělník na Prahu. V této době hrad Bezděz ještě nestál a nezachovala se jiná opevnění hory. Hrad byl vystavěn na vyšší ze dvou znělcových homolí Přemyslem Otakarem II. po roce 1260. Jeho výstaba byla brzy hotova, již v roce 1278. S budováním hradu souvisela také rozsáhlá intenzivní kolonizace okolí. Zdroj vody pro hrad zabezpečovala cisterna, vytesaná ve skále v horním hradu mezi budovou purkrabství a královským palácem. Měla průměr asi 3,5m, byla hluboká přes 11m a ještě dosud je v ní voda. Původní cesta do hradu byla z ne zcela jasného důvodu brzy změněna. K obraně hradu byla zřízena skupina manů, jejichž povinností bylo sloužit na hradě osobně nebo s čeledí a hájit jej v případě nebezpečí. Manové mohli být rytíři držící statky někde v okolí nebo i poddaní, kteří byli za své služby značně zvýhodněni. Na bezdězsku jich pobývalo přibližně 20, ale postupem doby jich ubývalo. Smrt krále Přemysla Otakara II. na Moravském poli v roce 1278 znamenala nejen přerušení prací na hradě, ale i konec velkého kolonizačního rozmachu. Počátkem roku 1279 byli na hradě drženi Václav II. a jeho matka Kunhuta Otou Braniborským. Kunhuta brzy nato utekla do Opavy. Roku 1283 Oto Václava za značnou sumu propustil. Václav II. pokračoval v kolonizaci bezdězska, i když otcovy plány značně pozměnil. Od roku 1292 byl hrad v držení Berků z Dubé a to až do roku 1348, kdy Karel IV. vyplatil bezdězské panství ze zástavy a připojil je zpět ke komornímu majetku. V této době byla vybudována rybniční síť, jejímž ustředním dílem byl velký rybník, dnešní Máchovo jezero. V dalších letech byl hrad předáván se zástavním právem od rodu k rodu, až do 16. století, kdy byl hrad přenechán rodu Vartemberků. Ti si však v Doksech postavili zámek a hrad opustili. Po bitvě na Bílé hoře, kdy byl celý kraj vypleněn vpádem císařského vojska a Bezděz byl vypálen, koupil jej roku 1622 Adam mladší z Valdštejna.Obratem jej však vyměnil za některé jiné statky s Albrechtem z Valdštejna. Ten chtěl Bezděz přebudovat na moderní pevnost. S pracemi se začalo před rokem 1628. Stavbu vedl Valdštejnův stavitel Ondřej Spezza a po jeho smrti pevnostní inženýr Giovanni Battista Pieroni. Byly však postaveny pouze trojúhelníkové bastiony zpevňující severní stranu hradu a jedna obdelníková bašta na východě. Roku 1627 dal Albrecht z Valdštejna na Bezděz přenést augustiánský klášter, s ohledem na slib, který dal za vítězství nad Mansfeldem u Dessavy. Mezi ním a mnichy vznikaly spory, ohledně výměny městského prostředí za odlehlou samotu. Nakonec dal mnichy z hradu odvolat a chtěl vystavět nový klášter na úpatí hradního vrchu. Tyto plány překazila smrt Valdštejna v roce 1634 a k zamýšlené stavbě nedošlo. Severní Čechy byly neustále vystaveny nebezpečí nepřátelského vpádu a v roce 1642 se Švédové dokonce zmocnili hradu a opevnili se v sedle mezi Malým a Velkým Bezdězem. Odtud potom podnikali loupeživé výpravy do širokého okolí. Když byli donuceni odtáhnout, hrad vyplenili a vypálili. K definitivní přeměně na klášter a poutní místo došlo teprve dlouho po skončení třicetileté války. Když byl na Bezděz v roce 1666 slavnostně přenesena kopie monse- rratské Madony, stal se hrad cílem poutí. V roce 1686 dala manželka tehdejšího majitele panství Anna z Valdštejna postavit při cestě do hradu kapličky křížové cesty. Protože na hrad nebylo možno zajet vozem, dopravovaly se zásoby nahoru primitivním výtahem. Dolní hrad zanechali mniši osudu a pouze na jeho nádvoří si zřídili zahrádku. V roce 1679 byl hrad prodán s císařským povolením Janu Kryštofu z Heisensteinu. Z koupě byl vyňat pouze hrad a vrch Bezděz od prvních hradeb na úpatí. Během této doby se v klášteře shromažďovaly dary poutníků i příznivců, někdy značné ceny, ale o tyto poklady mniši přišli při tzv. bramborové válce Rakouska proti Prusku. Za vlády Josefa II. byl v roce 1785 klášter zrušen a poutě na Bezděz zakázány. V roce 1868 se stal hrad svědkem mohutného tábora (asi 13 000 lidí) lidu, jehož účastníci požadovali rovnoprávnost české a německé národnosti a politická práva pro Čechy. Ve větších opravách se mělo pokračovat v letech 1912 až 1913, ale sotva započaté práce přerušila 1. světová válka. Bezděz představuje poslední, nejvyspělejší stupeň ve vývoji hradů v Čechách ve 13. století. V bezdězském hradu se podařilo odvést dílo nejen vynikající umělecké kvality, ale i neobyčejně progresívní ve vývoji hradní architektury.

fotka2
fotka3
REGISTRACE UŽIVATELE
Přihlásit: Uživatelské jméno:

Heslo:


Nevím heslo
© Obecní úřad Bítouchov 2011      Administrace webu | Soubory pro uživatele s přístupem